🔥Osvětlení Sinkor v akci Více zde 02d 20h 50m 25s

Jsme největší eshop s akvaristikou v ČR a SK!

Živiny + CO2

V kategorii: Jak hnojit CO2 v akváriu

Protože ve většině případů problémy s přemnožením řas velmi úzce souvisejí s problémy s CO2, rád bych se problematice CO2 věnoval důkladněji. Velká spousta akvaristů (soudě podle opakujících se dotazů na akvaristických fórech) se nemůže zbavit problémů s řasami, přestože mají vhodné osvětlení a rostlinám dodávají dostatek živin. Někteří mají dokonce problémy s řasami i přesto, že mají světle zelené dropcheckery a do akvária tak dodávají dostatečné množství CO2. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že je všechno v pořádku - světlo, živiny i CO2. Proč se tedy pořád nemohou zbavit invaze řas? Jak si ukážeme, chceme-li mít zdravé a prosperující rostliny bez řas, nestačí nám jen zajistit dostatečné množství CO2 v nádrži, ale mnohem důležitější (a často i složitější) může být zajištění dokonalého promísení s okolní vodou (resp. rozpuštění) a distribuce po nádrži (tak aby se dostalo ke všem rostlinám). Kromě toho bývá také velmi častým problémem zajištění stabilní úrovně CO2 v průběhu celé fotoperiody.

Mít v pořádku CO2 tedy znamená:

1) mít ho dostatek (30-40 mg/l)

2) mít ho ve správné konzistenci (ideální forma jsou mikro-bublinky či mlžný opar)

3) mít dostatečný proud, který ho roznese ke všem rostlinám v nádrži

4) mít stabilní úroveň CO2 v průběhu celé fotoperiody

 

Nedostatek v jakékoli z těchto čtyř oblastí může u rostlin vyvolat problémy v příjmu uhlíku, což může vést následně k omezení růstu či oslabení rostlin (částečnému/úplnému) a nástupu řas.

Ať už tedy budete mít příliš málo CO2, budete ho dodávat v nevhodné konzistenci (např. příliš velké bubliny), nebudete ho vhodným prouděním správně rozvádět po celé nádrži, nebo nebudete schopní zajistit jeho stabilní úroveň po celý den (bez výkyvů a bez ranních deficitů) ... budete se s největší pravděpodobnoší neustále potýkat s řasami (samozřejmě za předpokladu, že bude limitním prvkem v systému právě CO2).

 

V čem je obvykle problém?

Nejčastější problémy s CO2 a jejich řešení:

Příliš nízká koncentrace CO2

Řešení: Zvýšit přísun CO2 (někdy nemusí stačit ani 30-35 mg/l - obzvláště v silně osvětlených a na živiny bohatých nádržích), případně zefektivnit proces jeho rozpouštění a distribuce. Nevhodná forma CO2 (dosažení požadované koncentrace trvá příliš dlouho).

Důsledek: Příliš nízká/pomalá difúze CO2.

Nevhodná forma CO2 (dosažení požadované koncentrace trvá příliš dlouho)

Důsledek: Příliš nízká/pomalá difúze CO2

Řešení: Zlepšit směšování/rozpouštění (= použít lepší difuzér, atomizér nebo reaktor).

Špatná distribuce CO2 po nádrži.

Důsledek: Špatné/nedostatečné zásobení rostlin.

Řešení: Zlepšit distribuci CO2 v nádrži (= zajistit lepší proudění).

 

 

Během dne dochází k velkým výkyvům v koncentraci CO2.

Možné příčiny: Vypínání systému sycení v průběhu dne (např. během polední pauzy), používání nedostatečně výkonného systému vlastní výroby (např. CO2 z kvašení), příp. výrazné změny v objemu rostlinné biomasy (např. přidání/odstranění rostlin nebo velké množství rychlerostoucích rostlin). Často může být na vině také nepříliš efektivní způsob rozpouštění CO2 v ranních hodinách (před zapnutím světel).

Řešení: V průběhu fotoperiody udržovat stabilní přísun CO2 (bez pauzy), příp. přizpůsobovat průběžně dávku CO2 měnícím se nárokům rostlin. V případě deficitů v ranních hodinách může být vhodným řešením použití pH regulátoru, nebo jiného způsobu regulace, kterým zajistíme, aby byl nejpozději při zapnutí světel ve vodě dostatek CO2 (nedostatečná koncentrace CO2 při zapnutí světel patří mezi vůbec nejčastější příčiny problémů s CO2 a řasami).

 

Na vedlejším grafu můžete vidět, jak pomalu může po zapnutí CO2 setu stoupat hladina CO2 (v tomto případě trvalo několik hodin, než hladina CO2 dosáhla potřebné úrovně), a jak velké rozdíly v koncentraci CO2 mohou být v průběhu dne (20-40 mg/l). To pro rostliny jistě moc dobré není, protože se musí neustále se měnící koncentraci CO2 přizpůsobovat.

Poznámka: Prudký výkyv v hladině CO2 kolem 16. hodiny je způsoben přerušením dodávky CO2 od 14 do 16 hodin (to jen potvrzuje, že přerušování dodávky CO2 během dne není moc dobrý nápad).

Zdroj: www.barrreport.com

Co by mělo být naším cílem?

Naším cílem by mělo být následující:

1. Nejpozději při zapnutí světel mít už hladinu CO2 na požadované úrovni.

2. Udržovat během celé fotoperiody konstantní úroveň CO2 (bez větších výkyvů).

V idálním případě by měla být požadovaná úroveň CO2 (obvykle 30-50 mg/L) dosažena nejpozději těsně před zapnutím světel (vhodně nadimenzované systémy by měly být schopny toho docílit do 30-45 minut od spuštění). Nejjednodušším způsobem, jak toho docílit, může být použití pH regulátoru, který je schopen velmi rychle napumpovat do nádrže potřebné množství CO2, a poté v průběhu fotoperiody udržovat jeho relativně konstantní úroveň.

http://www.barrreport.com/showthread.php/9091-Stable-enough-CO2

Náměty k zamyšlení

"Dostatečný" není totéž co "stabilní"

Spousta akvaristů žije v domnění, že pokud jim drop checker ukazuje světle zelenou barvu, mají CO2 v naprostém pořádku. Tím ale mohou snadno zaměnit kvantitu za kvalitu. Jak po přečtení tohoto článku doufám zjistíte, dostatečná úroveň CO2 nemusí automaticky znamenat i zdravé rostliny a akvárium bez řas. Problematika CO2 je jedna z nejsložitějších věcí, s níž se akvarista ve svém životě setká. Jakmile ale zvládnete problematiku CO2, zvládnete úspěšně vyřešit drtivou většinu problémů s řasami. Jak už jsem řekl, zelený drop checker ještě neznamená, že máte dostatek CO2 po celé nádrži. Kromě toho drop checker není v mnoha případech příliš spolehlivý ukazatel koncentrace CO2. Neměří totiž úroveň CO2 přímo, ale ukazuje pouze jeho přibližnou hodnotu odvozenou od hodnoty pH/KH. Drop checker nám tedy neříká nic o tom, jestli je CO2 rozváděno po celé nádrži (ukazuje nám jeho přibližnou úroveň na jednom jediném místě v akváriu). A co je rovněž důležité, drop checker reaguje na změny v koncentraci CO2 velmi pomalu (v řádu hodin). Kromě toho bývají drop checkery umístěny většinou těsně pod hladinou, což nám neříká nic o tom, zda je dostatek CO2 i v nižších patrech akvária. V některých nádržích může "dostatečná" úroveň znamenat koncentraci kolem 30 mg/l, zatímco v jiných nádržích to může být i 50-70 mg/l (a cokoli nižšího bude znamenat problémy s řasami). Hodně přitom bude záležet na intenzitě osvětlení, množství živin a množství rostlinné biomasy + účinnosti a stabilitě celého systému CO2.

Difuzér, atomizér nebo reaktor?

Protože jedním z problémů při zásobování našeho akvária oxidem uhličitým může být i příliš pomalé rozpouštění tohoto plynu, je vhodné věnovat pozornost také výběru vhodného hardwaru, který se o rozpouštění CO2 stará. Je propastný rozdíl mezi tím, zda CO2 pouštíme do své nádrže v podobě velkých bublin nebo miniaturních bublinek. Velké bubliny zcela nevyhnutelně okamžitě zamíří k hladině, zatímco miniaturní bublinky mohou být velmi snadno unášeny proudem, díky čemuž budou mít mnohem větší šanci se dostat k rostlinám v nádrži, a také déle času na to se ve vodě rozpustit. Jde tedy v první řadě o efektivitu celého systému. Čím jemnější bublinky a sofistikovanější proudění (které je roznáší po nádrži), tím větší užitek z toho rostliny budou mít ... a tím méně CO2 budeme muset do nádrže přidávat. V tomto smyslu samozřejmě platí, že čím větší proud, tím větší efektivity dosáhneme. Zvýšením proudu dojde obvykle automaticky i ke zvýšení koncentrace rozpuštěného CO2 ve vodě (aniž bychom museli zvyšovat jeho přísun). Při větším proudu totiž dojde k rozpuštění většího množství CO2, které by jinak uniklo k hladině.*

* Přestože někteří akvaristé odmítají proud ve své nádrži zvýšit v obavě, že by to mohlo vadit rybám, pravý opak bývá pravdou. Větší proud (samozřejmě všeho s mírou) znamená pro ryby něco podobného jako "cvičení", které je bude udržovat v lepší kondici. Kromě toho vede větší proud u rostlin ve zvýšené míře také k tzv. perličkování, které bývá neklamným znakem jejich dobrého růstu.

Difuzér je nejběžněji používaný hardware pro rozptýlení CO2 ve vodě. Mezi difuzory se řadí také často používaná lipová dřívka. Plyn (oxid uhličitý) se při průchodu vhodným umělým či přírodním materiálem (např. plátkem lipového dřeva) rozmělní na malé bublinky, v nichž je plyn lépe přístupný rostlinám (a snáze se rozpouští). Někteří akvaristé ve snaze o vytvoření ještě jemnějších bublinek tento systém různě modifikují - např. umísťují difuzér pod vývod z filtru (nebo přímo do rostřikovací rampy), kde stoupající bublinky strhává silný proud. V proudu se pak bublinky rozbíjejí na mikro-bublinky (některé z nich se v proudu dokonale rozpustí, jiné zůstanou ve formě miniaturních bublinek). Difuzory je možné v případě zanesení/znečištění ponořit na pár hodin do (koncentrovaného) roztoku Sava. U lipového dřívka stačí odříznout nebo obrousit horní znečištěnou vrstvu.

 

Atomizér funguje na podobném principu jako difuzér, jen s tím rozdílem, že použitý materiál, skrze který plyn prochází, je mnohem jemnější. Díky tomu musí být také CO2 do atomizéru pouštěno pod mnohem větším tlakem než u difuzoru (z tohoto důvodu je obvykle možné používat atomizéry jen v kombinaci s tlakovými lahvemi CO2). Např. pro správnou funkci atomizéru Atomic CO2 Diffuser je třeba tlaku nejméně 2 bary (30 psi); běžný CO2 set je přitom pod tlakem cca 50 barů. Výsledkem jsou pak mnohem jemnější bublinky (tzv. mikro-bublinky). Na první pohled vypadá proud bublinek vypouštěný z atomizéru jako mlžný opar či mléčný zákal. Někteří akvaristé právě z estetických důvodů atomizéry nepoužívají. Nicméně způsob, jakým atomizér CO2 upravuje, patří mezi vůbec nejefektivnější. Atomizéry bývají dokonce efektivnější než reaktory, a to díky tomu, že rostliny podle všeho preferují CO2 spíše ve formě mikro-bublinek než ve formě ve vodě zcela rozpuštěného plynu (přestože nutno dodat, že tento závěr nebyl nikdy vědecky ověřen a vychází tak z čistě subjektivního pozorování/sledování rostlin). Hlavní nevýhoda atomizéru spočívá v použitém materiálu, který se v případě zanesení/znečištění hůře čistí, a také v poměrně vysoké ceně (kolem 1 tisíce Kč).

Reaktor funguje na jiném principu než oba předchozí typy hardwaru. Reaktor je nejčastěji válec naplněný několika umělohmotnými předměty, do kterého ústí přívod CO2. Z jedné strany je pak do reaktoru přiváděn proud vody, který CO2 rozbíjí o tyto předměty, čímž ho v podstatě kompletně rozpustí. Z druhé strany válce pak vychází voda s již rozpuštěným plynem. CO2 se tedy v reaktoru mechanickým způsobem (v silném proudu vody hnaném přes dostatečně členité překážky) doslova rozbije na miniaturní bublinky, které se záhy zcela rozpustí ve vodě. Díky tomu z reaktoru nevychází obvykle žádné viditelné bublinky, neboť veškerý plyn se v něm stihne dokonale rozpusit (ještě než ho opustí). Někteří akvaristé si reaktory upravují, tak aby se v nich všechno CO2 nerozpustilo (takové reaktory se pak podobají atomizérům). Výhodou těchto reaktorů je velmi snadná údržba. Podstatnou nevýhodou reaktorů je jejich cena, která bývá několikanásobně vyšší než u difuzérů či atomizérů (obvykle se pohybuje v řádu několika tisíc Kč).

pH regulátor – ano či ne?

Přestože pH regulátor může být pro leckoho vhodným řešením, které mu pomůže zajistit stabilní úroveň CO2 v průběhu dne, řada akvaristů si bez problémů vystačí i bez něj.

Někteří akvaristé mívají problém s tím, že při zapnutí světel nemají dostatečnou úroveň (koncentraci) CO2. Přestože svůj CO2-set zapínají i několik hodin před světly, koncentrace CO2 se jim ve vodě zvyšuje jen pozvolna, což má za následek tzv. ranní deficit (to znamená, že ve chvíli, kdy se jim zapínají světla, nedosáhla ještě hladina CO2 dostatečné úrovně). Díky tomu jim pak mohou špatně růst rostliny ... a nastupují řasy. Co se totiž děje po zapnutí světel? Rostliny velmi rychle vyčerpají z vody dostupné CO2. A pokud jim rychle nedodáme dostatečný přísun jejich klíčové živiny (CO2), nabourá to jejich metabolismus, čehož pak rychle využijí řasy. Když změříte koncentraci CO2 později, jeho úroveň už může být zase dostatečná. Ráno tomu tak ale být nemusí. A pokud se tento scénář opakuje pravidelně, zcela jistě můžete očekávat problémy s řasami.

Pokud je tohle i váš problém, pak máte nedostatečně výkonný CO2 systém. Co to znamená? To znamená, že váš systém trpí minimálně jedním z následujících problémů: příliš nízká koncentrace CO2, nevhodná forma CO2, špatná distribuce CO2 po nádrži, nebo velké výkyvy v koncentraci CO2.

Pokud v této situaci investujete do pH regulátoru, můžete se tím sice většiny vašich problémů zbavit, protože regulátor vám zajistí relativně stabilní úroveň CO2 (resp. pH) v průběhu dne, nicméně toto řešení bude jen zástupné; skutečná příčina vašich problémů zůstane nevyřešena, a jakmile pH regulátor přestanete používat, problémy se špatným růstem rostlin a s řasami se znovu objeví. Přitom by možná stačilo jen málo → zefektivnit účinnost vašeho CO2 systému (čehož ve většině případů může dosáhnout zlepšením proudění a/nebo použitím účinnějšího způsobu rozpouštění CO2).

Auto článku: Marcel

Získejte výhody

Přidejte se na naši Facebookovou stránku a získejte slevy, informaci o nových článcích a návodech, praktické tipy, inspirace a mnoho dalšího

Přidat se můžete zde

Jsme i na INSTAGRAMU

Na náš Instagram, stejně jako na naši FB stránku, pravidelně každý den přidáváme zajímavý obsah, jako slevy, tipy, videa a mnoho dalšího. Přidejte se i na náš IG a nic Vám neunikne.

Přidat se můžete zde