🔥Osvětlení Sinkor v akci Více zde 02d 07h 01m 18s

Jsme největší eshop s akvaristikou v ČR a SK!

Díl 1. - Metody zaměřené na kontrolu řas vs. pěstování rostlin

V kategorii: Řasy v akváriu

  • Zdroj: http://www.barrreport.com/showthread.php/6166-Methods-algae-control-or-growing-plants
  • Publikováno: 08-09/2009
  • autor překladu: Marcel - www.akva.wu.cz

Spousta dávkovacích metod prohlašuje, že našla určitý způsob, jak vyřešit všechny vaše problémy s řasami. Je však s podivem, že tyto metody nedokáží vysvětlit samotnou podstatu/příčinu růstu řas.

Přestože některá metoda může při řešení nepěkného rozkvětu řas ve vašem rostlinném akváriu fungovat, proč to tak je, je předmětem diskuze. A právě v tom spočívá podstata/jádro mýtů v akvaristice, a to je také důvodem toho, proč píšu tento článek.

PMDD: Regulace řas v rostlinném akváriu (http://www.thekrib.com/Plants/Fertilizer/sears-conlin.html).

Toto je metoda, která se snaží řešit problém s řasami v akváriu. Ve skutečnosti se ale jedná o metodu na pěstování akvarijních rostlin. Akvarijní rostliny vyžadují ke svému růstu 3 hlavní věci: světlo (zde doporučují jeho dostatek, i když na spodní hranici), CO2 (rovněž na spodní hranici, ovšem velkou roli zde může hrát chyba v měření a slabé světlo, stejně jako závislost na limitním PO4, které snižuje poptávku po CO2, a nepřímo tak stabilizuje dostupnost CO2 pro rostliny) a živiny.

Protože u metody PMDD jsou živiny LIMITUJÍCÍM FAKTOREM, obzvláště PO4, jejich účinky na CO2 jsou zřejmé. CO2 v koncentraci kolem 10-15 mg/l při slabém osvětlení a při výrazném omezení PO4 bude fungovat.

Nicméně přidání PO4 vyvolá v systému celou řadu různých druhů řas.

Abychom zjistili, zda za zkrocením řas stojí opravdu omezení PO4, musíme zajistit, aby ani CO2 nebylo limitujícím faktorem, a při zvýšení koncentrace PO4 ho tedy také patřičně zvýšit.

Co mnozí akvaristé vidí, je, že po přidání PO4 nebo zvýšení jeho koncentrace, začnou v jejich systémech bujet řasy; nedokáží však vysvětlit, jak to, že jiní akvaristé mohou mít vysoké PO4 bez jakékoli stopě po řasách celé roky, a to i při nízké, střední nebo velmi vysoké intenzitě osvětlení.

Tato snížená/omezená závislost na CO2 kvůli výraznému omezení živin (PO4 je v tomto ohledu jedním z nejvhodnějších kandidátů) se zakládá na Liebigovu „zákonu minima“. Pokud je PO4 výrazně limitním faktorem, přidání dalšího CO2 růstu rostlin nijak nepomůže. I kdybyste přidali všechen CO2 na světě, rostliny více neporostou – tím pověstným hrdlem láhve zde bude PO4, nikoli CO2.

Akvarista, který zjistí, že manipulace s PO4 vede k omezení řas, zůstane i nadále nepřesvědčen, avšak bude v rozporu s jiným akvaristou, který má vysokou koncentraci PO4 a žádné řasy. Nicméně to, že se rozhodl nebo není schopen udržet spolu s vyšším PO4 také dostatečně vysokou úroveň CO2, ještě neznamená, že má pravdu.

Někteří lidé jednoduše dělají to, co jim funguje, a odmítají se změnit nebo se naučit novou metodu, která bere v úvahu vzájemné vztahy mezi světem, CO2 a živinami, a jejich přidávání nebo ubírání podle intenzity světla apod.

Na tom sice není nic špatného, ovšem tvrdit pak ostatním akvaristům, že právě tohle je ten lék a hlavní příčina rozkvětu řas je … no … velmi chabý argument a ještě ubožejší experimentální testovací protokol.

Já akvaristům doporučuji, aby o dobrém růstu rostlin a řasách přemýšleli jako o dvou oddělených skupinách. PMDD je určeno spíše k podpoře růstu rostlin než k boji s řasami. PPS je na tom velmi podobně jako PMDD, a stejně tak i Redfieldův poměr, MCI a několik dalších metod, které se zaměřují na kontrolu řas skrze živiny; téměř všechny z nich mají jedno společné: omezení PO4.

Co omezení PO4 vlastně udělá? Opravdu omezí řasy? Ne, ne tak úplně.

Taková koncentrace by byla extrémně nízká, za hranicí rozlišení běžně dostupných testovacích sad a metod používaných v akvaristice. Méně než 10 μg (angl. ppb).

K čemu zde tedy vlastně dochází (Co se zde tedy vlastně děje)? No, na základě Liebigova zákona vlastně víme, že PO4 je limitním faktorem v mnohem větší míře než CO2. Rostliny jsou tedy schopné se lépe poprat s nedostatkem PO4 než s nedostatkem CO2. To je problém rostlin, nikoli řas. 

Můžeme se vrátit zpět a místo toho, abychom omezovali rostliny a omezením PO4 je nutili k tomu, aby snížily svou poptávku po CO2, můžeme přidat více CO2 a také mnohem více PO4. Tím se jak CO2 tak i PO4 stanou nelimitními faktory.

Pokud budete zkoumat pouze jednu stranu mince, budete náchylnější k falešným závěrům, takže i když vám to může problém s řasami vyřešit, nevysvětlí vám to, proč řasy ve skutečnosti zmizely, ani vám to nedá odpověď na otázku, proč vysoká koncentrace PO4 nevyvolává řasy.

Co tedy vyvolává růst řas? To je docela jiná otázka než „jak se zbavit řas“. Docela jiná a specifická.

Odpovědi na to ale nejsou tak příjemné (oblíbené). Jsou totiž specifické pro každý druh řas a vlastně i pro každou řasu uvnitř daného druhu. Berou v potaz věci jako prostor a čas (ekologie), světlo, CO2 … a živiny … stejně jako stav rostlin.

Jak můžeme zkoumat výskyt řas nezávisle na dobré kondici rostlin?

1. Musíte mít možnost provádět srovnání. To znamená, že musíte mít nějakou hezkou nádrž s rostlinami, bez řas a s neomezeným přísunem CO2 A ŽIVIN. Světlo lze jednoduše kontrolovat pomocí PAR, a podobně lze i určovat rychlost růstu, pokud nejsou omezujícími faktory CO2/živiny (tedy až do bodu, kdy už není možné dosáhnout vyšší rychlosti metabolického růstu, maximálního výnosu).

2. Testujte světlo; začněte u nejnižších a pokračujte k nejvyšším možným hodnotám PAR. Měňte a upravujte délku osvitu. Mohla by mít manipulace se světlem na řasy stejný vliv jako omezení PO4? Zcela jistě, a dokonce i větší. Snížením intenzity osvětlení se sníží i poptávka po CO2 (bude zde rozdíl podle toho, jak výrazně se světlo nebo PO4 v daném případě omezí). Přesto většina akvaristů dlouhou dobu tvrdila, že omezení intenzity světla „vyléčilo řasy“. To, proč tomu tak pořád je, se točí kolem skutečnosti, že „světlo řídí poptávku po CO2, a CO2 zase řídí poptávku po živinách“.

Pokud výrazně omezíte živiny, pak ani přidání veškerého možného CO2 a světla míru růstu nezmění; podobně pokud omezíte světlo, pak bude i dosažení dostatečné úrovně CO2 a živin mnohem snazší, a řasy porostou pomaleji, neboť jejich jediným omezením bude skutečně jen intenzita světla. 

3. Testujte CO2. Tohle už je obtížnější. Koncentrace CO2 je co do přesného stanovení nejkomplikovanějším parametrem. Pokud rostlině dodáme dostatečné množství osvětlení (PAR) a živiny v potřebném nelimitujícím množství, můžeme konečně začít účinně testovat CO2. K tomu navíc můžeme vzít v potaz i různé typy sedimentů, jak běžné písčité, tak i obohacené substráty, abychom zjistili, zda v tom hrají či nehrají nějakou roli; a které poslouží i jako záloha pro omezení/preference živin v kořenovém systému i ve vodním sloupci.

Protože světlo a živiny jsou na sobě nezávislé, jedinou podmíněnou proměnnou zůstává CO2. Manipulací s CO2 můžeme vyvolat a přivodit rozkvět desítek druhů řas.

Pouze v případě, že by byly metody kontroly omezování PO4 závislé na dalších proměnných, budeme čelit problémům s řasami (řekněme po zvýšení PO4 na 2-3 mg/l).

To by ukazovalo na to, že tím, co řídí rozkvět mnoha druhů řas, je CO2, nikoli PO4. Možná … ale stejně tak je možné, že řasy začínají bujet kvůli rostlinám a příjmu uhlíku, a nikoli přímo kvůli CO2.

I přesto víme, že ve všech systémem není za rozkvět řas zodpovědné samotné PO4, a také víme, že řasy můžeme opakovaně vyvolat nezávisle na živinách a světle pomocí CO2. Vyvolávat řasy změnou koncentrace samotného PO4, když by další živiny, CO2 a světlo byly nezávislé, však trvale nemůžeme.

Jediným závěrem tedy je, že omezování PO4 neznamená omezování řas, ale spíše v tom musí být ještě nějaká jiná příčina. To NEZNAMENÁ … že v některých rostlinných akváriích omezení PO4 nemůže vést k omezení řas, ale že příčina toho omezení řas je nepřímá a nesouvisí s PO4, ale s CO2. Budeme-li si to chtít ověřit, stačí jednoduše přidat více CO2 a zvýšit koncentraci PO4, a řasy už nebudou problém.

Tohle však ještě neznamená, že tím klíčem je CO2. Tím jsme pouze o jeden krok blíže ke skutečné příčině. Z pohledu snahy o omezení řas je CO2 tím nejdůležitějším. To samé platí i u akvárií bez umělého CO2; stabilita CO2 je klíčová. 

Pro rostliny je složité se přizpůsobovat různým úrovním CO2, pro řasy nikoli (ty nejsou oxidem uhličitým prakticky nikdy limitované). Rostliny musejí vyprodukovat mnohem více enzymu Rubisco (= enzym pro fixaci CO2), když se chtějí přizpůsobit na nižší úrovně, často i několikrát (10-20x u uměle sycených CO2 nádrží vs. nádrží bez CO2), a navíc rostlině nějaký čas trvá, než si tyto enzymy vytvoří.

Změna CO2 ze dne na den, z hodiny na hodinu, z týdne na týden, znamená pro rostlinu zátěž, neboť při adaptaci na CO2 vydá mnohem více energie než při růstu, získávání živin, zachytávání světla apod. V systémech bez umělého přidávání CO2 způsobuje častá výměna vody každý týden náhlý a prudký nárůst CO2, proto je v těchto systémech lepší měnit vodu jednou za několik měsíců.

U nádrží obohacených o CO2 (systémech kde není CO2 limitním faktorem) výměna vody žádné takové dopady nepřináší. Rostliny se zde nemusejí adaptovat na CO2, protože mají za všech podmínek CO2 a zásob dostatek.

CO2 a PO4 můžeme také omezit jen částečně, a získat tak do jisté míry stabilní systém, ovšem tyto podmínky je obtížné zopakovat. Každopádně rostliny se dokáží přiměřeným úrovním CO2 přizpůsobit, dokud jsou tyto úrovně dostatečně stabilní pro udržení stejné koncentrace enzymu Rubisco v rostlinných pletivech.

Často se také může stát, že pokud se v systémech s omezeným přísunem CO2 (např. v koncentraci kolem 10-15 mg/l, kterou doporučuje metoda PMDD) neprovádí výměny vody (nebo ne tak často), bude to celkem dobře fungovat a vypadat, že to vede k omezení výskytu řas. Tyto systémy však mají stále omezené množství CO2 a rostliny se tomu jednoduše přizpůsobily, podobně jako v systémech bez přidaného CO2. Dokud bude CO2 stabilní a nebude se během týdne příliš měnit, rostliny by měly i přesto poměrně dobře růst, i když v omezenější míře, a měly by být bez řas.

Obr. 1:

 

Obr. 2:

 

Obě křivky na obrázcích ukazují, že při nízkých koncentracích je výnos v limitní zóně omezený. Není to však černobílé; toto omezení má různé stupně. Mírné omezení má menší vliv na celkový růst, zatímco větší vliv na CO2. Velmi silné omezení má pak vyloženě prokazatelný vliv na růst a různé deficity.

Dostatečná zóna (angl. Adequate zone) a zóny C a D poskytují akvaristovi největší manévrovací prostor pro dávkování, jak CO2 tak živin i světla.

Teprve když je CO2 (nebo živiny či světlo) v zóně D, si můžeme být jisti, že při testování ostatních parametrů nehraje žádnou roli.

Další díl bude brzy zveřejněn.

 

Získejte výhody

Přidejte se na naši Facebookovou stránku a získejte slevy, informaci o nových článcích a návodech, praktické tipy, inspirace a mnoho dalšího

Přidat se můžete zde

Jsme i na INSTAGRAMU

Na náš Instagram, stejně jako na naši FB stránku, pravidelně každý den přidáváme zajímavý obsah, jako slevy, tipy, videa a mnoho dalšího. Přidejte se i na náš IG a nic Vám neunikne.

Přidat se můžete zde